Již šero řinulo se...

Augustin Eugen Mužík

Již šero řinulo se s větví spuštěných. Kdes v dálce zanikal kukaček pozdní smích a vše se stulilo na ňádra, v lokty ticha, vše mlčí, usíná. Jen večer jemně dýchá v květ rosy krůpěje. Strom snil o plodech svých, keř růží o hvězdách a o dvou milencích. Tu náhle měsíce čarovný, bledý třpyt nad krajem rozlil se jak mrtvých očí svit, a vítr zvednul se, co na hrobech spal v tichu, a rozhoupal svůj hlas ku příšernému smíchu, že v noci hluboké takový leží klid, jakoby nezřela sta lidských srdcí mřít!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

204. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MELODIE VEČERA. (Adolf Brabec)
  2. POSLEDNÍ RŮŽE (Antonín Sova)
  3. ZA HELENKOU (Antonín Sova)
  4. Duma po slunce západu. (Adolf Heyduk)
  5. 3. Kolem svatá noc a klid – (Josef Kuchař)
  6. BEZESNÁ NOC (Vladimír Frída)
  7. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  8. SENTIMENTÁLNÍ. (František Taufer)
  9. TRHÁNÍ LILIÍ... (Josef Lukavský)
  10. VEČER. (Herma Pilbauerová)