Na lodi.

Augustin Eugen Mužík

Sám jedu tiší – loďka moje malá se houpá, jakby ve hluboký sen mne zkolébati, uspati si přála. V červáncích posledních již hasne den. Tak snivě, teskně tichá řeka šumí, jak rozpoměla by se na svůj žal; i večerem jdou těžké, trudné dumy jak poutník mdlý, jenž rád by odpočal. A bůh ví sám, kam srdce moje stůně, co myslím si a nač si vzpomínám, co hledám dole, zíraje v ty tůně, a naslouchaje šeptu vln a hrám. Já toužím jen, abych již nikdy více nemusil vkročit na tu hořkou zem, leč aby vlny tajně hlaholíce mne uspávaly na dně hlubokém. A bez moci by přese mne se valil ten žití znoj, nevěda o mne víc, a srdce mé, jež svět svým jedem skalil, proud smýval, v mrtvou líbaje mne líc.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

83. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LXVII. Hučí jez a řeka zpívá, (Jaroslav Vrchlický)
  2. NOVÉ PÍSNĚ. (Adolf Červinka)
  3. Melodie. (Jaroslav Vrchlický)
  4. SMUTEK. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  6. LETNÍ VEČER. (Louis Křikava)
  7. Večer. ( K. Egor)
  8. Žaloby zmlkly... (Růžena Jesenská)
  9. NA OCEANU. (Josef Václav Sládek)
  10. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol (Josef Uhlíř)