Růže.

Augustin Eugen Mužík

Ty divoká, krvavá růže, jaká jen ze hrobu vyrůsti může, palčivě rudá, trnitá, jak někomu ze srdce vyrytá! Kdo tebe sázel, krvavý pal on slz nad tebou prolíval, a ty’s se puklého srdce jen posledním živila plamenem. Jen hoř jak výheň, pal mne, řež, však brzy také odkveteš, té mrtvé dole v podsvětí jsi poslední, bez smíru prokletí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

240. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Žlutá růže. (Růžena Jesenská)
  2. ODPLATA (Karel Dostál-Lutinov)
  3. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Píseň horníkova. (Augustin Eugen Mužík)
  5. VIIl. VOX HUMANA. (František Leubner)
  6. MLADÝ HROBNÍK ZPÍVÁ. (František Taufer)
  7. Setkání s horníky. (František Cajthaml-Liberté)
  8. Zpěv přísných slepců. (Stanislav Mráz)
  9. NEJVĚTŠÍ BOLEST VĚKU. (Antonín Macek)
  10. IV. Cíl se hlukem nedosáhne – (Vincenc Furch)