Růže.

Augustin Eugen Mužík

Růže.
Ty divoká, krvavá růže, jaká jen ze hrobu vyrůsti může, palčivě rudá, trnitá, jak někomu ze srdce vyrytá! Kdo tebe sázel, krvavý pal on slz nad tebou prolíval, a ty’s se puklého srdce jen posledním živila plamenem. Jen hoř jak výheň, pal mne, řež, však brzy také odkveteš, té mrtvé dole v podsvětí jsi poslední, bez smíru prokletí. [183]