Prosba.

Augustin Eugen Mužík

Až zemru, v šerý les mé, bratři, složte údy pod stromů dumných stín a kyprý, svěží mech, ať západ sinavý ni východ slunce rudý mne tamo neruší v mých věčných, tajných snech. Tam bude poklidně nad moji hlavou chladnou čas kruhem věčnosti mi plynout bez konce, nechť s mojí památkou již první květy svadnou – mně bude se tam spát a dýchat lehounce – – Jak sám jsem za živa šel ztracenou svou poutí a zniknul jako stín, jenž v náruč noci kles’, tak nekonečnem duch pak sám zas bude plouti, mít za bratry jak dřív jen soumrak, ticho, les...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

646. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SEN. (Viktor Dyk)
  2. TAJEMSTVÍ LESA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. To slunce mi zapadá do snů. (Růžena Jesenská)
  4. V TIŠI. (Eliška Krásnohorská)
  5. V letní noci. (Alois Škampa)
  6. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  7. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  8. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  9. V letní noci. (Rudolf Pokorný)
  10. I. Když zadumán jdu jara dobou novou, (Adolf Heyduk)