Přede dnem.

Augustin Eugen Mužík

Již svítá den a pozdní hvězdy bledé teď záhy zniknou v jitra třpyt a nach. Své sny a dumy noc i světlo vede, by zrodily se v našich myšlénkách. A lidé? Ti, kdož posud neusnuli, i ti, kdož k novým plesům povstali, ku nebes výši zírají z té důli a pějí hymnus neb zpěv zoufalý. Ten život jedněm potokem je vlídným, jenž jejich mlýny žene v úsměvu, a jinde hráze nadějí rve bídným a mrtvé na břeh hází ve hněvu. Na slunnou tvář i čelo zachmuřené svit nekonečna padá daleký. To nebe chladně nad námi se klene, žehnáno – kleto – mlčí na věky.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

85. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Meluzina. (Augustin Eugen Mužík)
  2. PÍSEŇ O ZVONECH. (Antonín Klášterský)
  3. Nad mrtvolou. (Ludvík Lošťák)
  4. BÍLÝ KVĚT. (František Taufer)
  5. Bořek. (Antal Stašek)
  6. STÁŘÍ. (Jaroslav Haasz)
  7. SOCHA V POLI. (Jan Opolský)
  8. Den sváteční. (A. K. Lešan)
  9. A přece! (Otokar Fischer)
  10. BUĎ KLIDNO V DUŠI. (Josef Václav Sládek)