Touha po odpočinutí.

Václav Antonín Crha

Kdy se as slunéčko tam za hory skloní? Bych moh’ odpočinout, blaze sníti – o ní! Vycházelo jednou, zaplálo mi líčko, nastal milostný den lásky – pro srdéčko. Vycházelo slunko: Po stráních jsem bloudil, – tichých nadějí však stín se za mnou loudil. Běda že též došlo, slunko na poledne – a mých nadějí stín ztrácí se a bledne! O poledni lásky, lid, že lkám, se diví, lkám: vždyť hruď jen jedna nadějíčka živí: Doufám, až se slunko za ty hory skloní, že si odpočinu, a budu snít – o ní!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

140. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  2. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  3. Intimní dialogy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. JARNÍ VÁNKY. (Ludvík Lošťák)
  6. ROZLOUČENÍ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  7. COŽ TA LÁSKA VĚC JE DIVNÁ! (Herma Pilbauerová)
  8. V HÁJI. (Ludvík Lošťák)
  9. ČERVÁNKY. (Alois Škampa)
  10. Ona. (Adolf Heyduk)