Prvotiny.

Václav Antonín Crha

Neděle jest; slunko svity leje do dědiny kol i do polí; radosť v oku – vše ku chrámu spěje, s něhož zvony slavně hlaholí. Hlahol jich však slavněji dnes splývá; nebtě slaví jeden obce syn den, jenž čekán v blahé tužbě bývá, památný den kněžských prvotin. Již se blíží jinoch v přátel davu, kněží sbor jej k chrámu provází, matka slzí, vidouc dítě v stavu, jejž vždy přála, že se nachází. V rouchu černém, v tváři na smrt bledý, věnec v levé, v pravé ruce kříž, s družicí po boku naposledy kráčí jinoch tiše chrámu blíž. Náhle víří bubny zavzní trouby: neb již vstoupil do vnitř budovy kde vše ověšeno věnci z loubí, kvítí pestrého a majoví. Postoupil již jinoch ku oltáři, obláčen hned v roucho obřadní, již jej snoubí kněžstvo vážných tváří, družka skytá věnec svatební. A když zasedl na pravé straně, – zraky stále k zemi sklopené: zavzní s kazatelny slovo Páně a všech očí tam jen upřené. Tu co kněz ku Boží řeční chvále a vše slzíc v mrtvém tichu dlí, vzúpí kdosi v lidu nenadále hlasem teskným blíže zábradlí. Rozlehl se v klenbě děsným stonem, Hlas ten dumný, – následoval pád; a vše spěje v ono místo honem; než již pozdě – marným každý chvat. Sklesla děva – poukloť její srdce, smrt již v náruč jala ubohou, v ruce kadeř – usměvši se trpce, jinochovi sklesla u nohou. A jak jinoch pozvédnuv své oči kadeř zří svou – děvu unylou, vzkřikne – a však chladně blíž pokročí, slzu roně – dívku pro milou. „To náš osud,“ – šepce – „dívko moje, tobě hrob, však i pokoj dán, já pak nýti musím bez pokoje již za živa na vždy pochován.“ Dořek, a upřeně patře k zemi, strašný strhne, srdcelomný smích: lid pak – zděšen výjevy jsa těmi praví, smích že to je – šílených.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

mína, milko, mílek, jinoch, kárat, zpěvec, úsměch, třesoucí, rákos, apollo

63. báseň z celkových 166

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Svatba na Slavětíně. (Jan z Hvězdy)
  2. XI. Karel Veliký. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Válka. (Josef Krapka-Náchodský)
  4. IX. Moloch i Apollo, čili nová metamorfosa staré metamorfosy. (Jan Pravoslav Koubek)
  5. PŘED SLÁVOU HOSTIE. (Vladimír Houdek)
  6. 151. Svorně se až posud ještě choval (Jan Kollár)
  7. 61. Jako plavec radostivě tleská (Jan Kollár)
  8. PEGAS A SIRÉNA. (Josef Lukavský)
  9. Na Kollára. (Karel Marie Drahotín Villani)
  10. IN MEMORIAM S. Č. (Viktor Dyk)