Karafiát.

Augustin Eugen Mužík

Ty květy zvláště miluji, ty pocuchané, rozervané, v nich srdce svoje sleduji, jež smutně pozdním ohněm plane. Kol kolem drobných kvítků lem je starou krví zkropen zcela, jak dole, na dně hlubokém by věčná rána krvácela. S tou ranou v srdci prokletém již na svět rodí se a zmírá. Nic nemá soucit s poupětem, a nikdo krev tu neutírá. Kdy v žáru léta vadne květ jak srdce lidské v žáru žití, zříš rudá místa ještě chvět se, ona dále bolest cítí. Ó nechte být, ó nechte snít ten květ a ve svůj bol se ztrácet. To srdce nechce klidně žít, to musí tedy vykrvácet.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

781. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. Requiescat. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Jarý život. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. LILIE. (Josef Lukavský)
  4. DÍVKA V ZAHRADĚ (Karel Dostál-Lutinov)
  5. Na mezi vonné. (Herma Pilbauerová)
  6. Spokojený zahradník. (Václav Jaromír Picek)
  7. Zahrádka Boží. (Vilém Ambrož)
  8. Z jarního výsluní. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  9. XLIX. Vím už, lípo, tvoje květy (Josef Uhlíř)
  10. KOLO OSUDU. (Václav Šolc)