Legenda.

Augustin Eugen Mužík

Byl praděd můj a vyšel si z rána v první jitra sen – on hudbu toho přítmí slyšel, v němž objímá se s nocí den. A rozhlednuv se s chvějnou lící se stádem mlčky v pláně spěl, a v jeho velké zřítelnici se celý obzor obrážel. A zvěř i člověk, širé nebe, vše v hloubi snění vnořené se v něm tak dotýkalo sebe, jak pně jednoho kořene. A bez pověry, beze strachu on dojat na zem poklesl, a v zázrak dne v tom jitra nachu se k pojmu boha povznesl.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

133. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOTTURNO (Zikmund Winter)
  2. XLII. Sen zamkni nám oči do pevna, (František Leubner)
  3. TAK HLUBOKO. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Jitřní zpěv na 1. máje. (Julius Alois Koráb)
  5. Nejistot jistotou jsi, ŠTĚSTÍ, klad, (Adolf Racek)
  6. VĚČNĚ VZPOMÍNATI (Hermor Lilia)
  7. JED SAMOTY (Jan Opolský)
  8. báseň bez názvu (Josef Holý)
  9. Lucretius. (Jaroslav Vrchlický)
  10. báseň bez názvu (Adolf Racek)