První růže.

Augustin Eugen Mužík

Ne proto k prvním růžím srdce hárá, že krásny jsou, že nade všemi trůní, že něhou zraky, ducha pojí vůni, leč proto jen, že – ony kvetou z jara! Tak v pozdních slzách lidská duše stará si vzpomínajíc mládí na výsluní se k první lásce navrací, a u ní se dlouho staví... ta též kvetla z jara. Ó první růže, první lásko moje! Já dosud cítím dětinský váš dech, teď býlí, trní, vášní hnusné roje Mne oplétají v žití cestách všech. Proč v prvním jaře smrt nás nezachvátí? Ó žel – já mohl v samých růžích spáti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

112. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VII. Šla na pout jsi v dálavu dálnou – (Adolf Heyduk)
  2. VERŠE PŘILOŽENÉ KE KVĚTINÁM (Otakar Theer)
  3. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  4. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  5. JABLOŇ. (Adolf Červinka)
  6. SOTVA ŽE PRVNÍ PAPRSK SPAD’. (Antonín Jaroslav Klose)
  7. Když jaro prchá. (Adolf Heyduk)
  8. První láska. (Jan Evangelista Nečas)
  9. ALEJ. (Stanislav Mráz)
  10. PODZIMNÍ PÍSEŇ. (Adolf Brabec)