Májová.

Augustin Eugen Mužík

Květ nových radostí nám z ňader pučí, a dávné rány mechem zapomnění dál zarůstají, v jízvy již se mění, a srdce písní resignace zvučí. Nechť jedno nitro nyje hořkou žlučí jak suchá sněť ve družek omlazení, a komu jara tady více není, ať cizímu se štěstí těšit učí! Ó jaro! kdy vše miluje a věří, vše křídla má a květ a spád a píseň, a nové barvy svěží naděje: V květ obrať rány duší, mroucích v šeři, jich slzy v rosu, a jich trud a tíseň ať v skřivanů se zpěvy vyleje!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

329. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  2. STROMY (Otokar Fischer)
  3. Melodie. (Josef Kuchař)
  4. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  5. Pláč houslí. (Antonín Sova)
  6. ECHA Z RÁJE. (Vladimír Frída)
  7. HOUSLE. (Antonín Klášterský)
  8. V STARÉ ALEJI. (Adolf Brabec)
  9. JARNÍ SLOKY. (Karel Babánek)
  10. Jaro. (Zikmund Winter)