Světlo.

Augustin Eugen Mužík

Ne, smrt mne neděsí, tam odpočine si srdce moje, mozek unavený, vždy mírem, tichem kynou hrobu stěny, a hřích a podlost před ním v bázni hyne. Jak Mithridates v kraje nehostinné tam zmizí moje památky i steny, a jenom vítr věčně neskojený tam bude bouřit v kouty, sluje stinné. Jen jedna lítost srdce moje raní: mých očí světlo zajde také se mnou, mé slunce hrob též bude uzavírat. V tmě spát, kol věčnou, věčnou noc mít temnou! Ó chtěl bych ležet v horách, v slunce plání svým skelným, mrtvým okem věčně zírat!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

40. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Faust. (Adolf Heyduk)
  2. In doloribus. (Xaver Dvořák)
  3. I. Kristus pán: (Josef Svatopluk Machar)
  4. Tři stíny. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Co Ty’s mi prchla... (Adolf Heyduk)
  6. Brzo-li již ten můj národ zbude (František Sušil)
  7. SKEPSE V NEMOCI. (Hugo Kepka)
  8. Píseň v slunečnu. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Poslední chvíle. (Adolf Brabec)
  10. Amara. (Jaroslav Vrchlický)