Mrtvým.

Augustin Eugen Mužík

Své svaté mrtvé každý z nás tu máme, ve srdcí hloubi v tichu věků leží náš hřbitov, věčná citů stráž jej střeží a na rysy nás pamatuje známé. Vždy o samotě hroby otvíráme a hledáme ty drahé tváře... svěží, jak živé znovu zdají se, a stěží pak nad nimi zas víko zavíráme. Je smutná cypříš – upomínka – stíní. A díme tak: My zemřeme... zda taky žít budem zas pak v srdcích jako jiní? Sám dnes, k vám, mrtví, vzpírám duše zraky... Můj duch vždy s vámi tajemně se ztiší, tím hloubným klidem jsem vám, mrtví, bližší.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

306. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ. (Vladimír Houdek)
  2. KROČEJE. (Rudolf Illový)
  3. Sám a sám (Xaver Dvořák)
  4. OSAMĚNÍ.*) (Jaroslav Vrchlický)
  5. Kristu na kříži. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Duši. (Rudolf Richard Hofmeister)
  7. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  8. Z PAMÁTNÍKU. (Jaroslav Vrchlický)
  9. STÍN. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  10. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol (Josef Uhlíř)