Dívčin stesk.

Berta Mühlsteinová

Slunce jasně svítí, větřík mile věje, fialka se skrývá, růžinka se směje. – Ach což všechno platno, když tu není Tebe, mého srdce slunce, potěšení, nebe. Ty ležíš na lůžku, vše Tě opustilo, co Tě milovalo, co Tě potěšilo; jenom ona žena – bledolící nemoc – je u tebe ve dne, je u tebe přes noc. Na tom našem okně roste mnoho kvítí, já je zalívala, chtěla věnce víti: nesmrtelka roste, myrta ale vadne – to že moje radosť pomalu mi chřadne.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

93. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Růže polední. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. Jarý život. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. Dívka k zapadajícímu slunci. (Václav Jaromír Picek)
  4. LILIE. (Josef Lukavský)
  5. Změna. (Josef Jaroslav Langer)
  6. XXVII. Své vřelé srdce dám Ti za korunu, (Jaroslav Tichý)
  7. Z jarního výsluní. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  8. Růžové poupátko. (Bohuslav Čermák)
  9. Za Jarmilkou. (Adolf Heyduk)
  10. Hezká Liduška. (Jan Pravoslav Koubek)