NA * * *.

Václav Bolemír Nebeský

Já to viděl, že to nejsou Lilje, co ti květe v tváři, Ani nebe, co ti z očí modře, láskotajně září. A přec, nebe! – vždyť jsem viděl, Z blankytu jak těchto očí Hříchem zpitý hled, co anděl S nebe spadlý, často skočí; Vyskočí a hned se skrývá Tiše ve vestálském šláří, Aneb rozplyne se plaše V růžích studu v květné tváři. V chrám když vejdeš a tě vítá Zbožnost v šeru, v tichu svatém, Tu jí hrdě za odpověd Zašustíš hedvábným šatem. A když s chóru tóny hřmějí, Pléší, nad hříšníky pláčí: Marné, světské myšlénky tvé Jako bachantky tu skáčí. A když pobožnosti anděl Tichý ve tvou tvář si lehne: Hned z ní zas, jak zmije z liljí, Hříchu spícího duch šlehne. Když tě mají obletovat Holoubci modliteb věrných: Vylétají ze tvé knížky Havrani jen písmen černých. Jdi, ty ženo bachantická, Zpitá v bujném hříchu víně, Jdi a zapomeň, žes dlela V myrtovém mé duše stíně. Bezpasá, jak Kleopatra, Vrhlas perlu v pěnnou číši! Ta za království tvá není, Ta tvou stojí nebes říši. Když se dítě modlit slyšíš: „Andílkové, strážci moji!“ Neptá se tě něco tajně: „Kde jsou andělové tvoji?“ A když vidíš holubinky, An si v listí hrají: zdali Se ti nezdá, že to ty jsou, Jenž v tvé duši jednou hrály? Růží keř je duše tvoje, Na němž purpur lásky plane; Jiní růží natrhají, Tobě trní pozůstane. Ty jsi žena marnotratná, Jako královna tu vcházíš; Ňáder perly, lásky zlato Otrokům svým štědře házíš. Zchudneš ale – k otroku pak, Jenž tvé zlato nyní béře, Přijdeš žebrat; on však zavře Před tebou svých ňáder dvéře.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

862. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Dívka bdícý. (Karel Sudimír Šnajdr)
  3. PÍSEŇ JARA (Karel Dostál-Lutinov)
  4. Z jarního výsluní. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  5. XX. (Jaroslav Vrchlický)
  6. V čas sucha. (Karel Alois Vinařický)
  7. Nad námi tisíc světel plá (Gustav Dörfl)
  8. Sudice. (Eliška Krásnohorská)
  9. Žádost. (Vojtěch Nejedlý)
  10. 82. A co teď jsem viděl za zázraky (Jan Kollár)