Sladké přátelství! Božského plamene
Jiskro, hrade cti, koruno vznešené
Duše! k tobě outlý lid se co
K mocnému v syrobě Bohu vine.
Ať sy zlata lesk vyvede zázraky,
Štěstí skloní ctnost, pocta y divochy
K skutkům vnutíc oslavujícým
Hrdiny hvězdami ověncuje;
Zlata lesk se tmí, vévody zrazuje
Štěstí, pocty zvuk hanami nevinu
Kalíc svrhne v propast necti y
Zbožněné chválami vyvolence;
Tvůj dech čistý, tvář zářemi kaliny
Vyjasňujícý, vůněmi rozkoše,
Lásky ohněm duše obživí
Klesavé, ztrýzněné zléčí srdce.
Zvýšujícý duch nedbaje praskotu
Zplameněných hor, v hlubiny skáče, a
Do vln ječícýho moře, y
V kvasyvé jedy se směle házý.
Byť se spikla smrt, vršily nehody,
Příkořenství šíp k tklivému vrážeje
S jedovatinami srdcy již
Pevného snížiti ducha myslil;
V obra zroste, hrob zživuje písněmi,
Staví oltáře lásce a dobrotě,
Slzy setřev vdově kvílícý
Do srdce utěchy balšám deští;
V poušti s pilností po cestě růžemi
Milým stele běh, vnadami ctnosti a
Nevinnosti oblažujícý
V krásyvém života sadě kouzlí
Smělé pravdě byt, zvýšené moudrosti
Věční vládařství, sladivé krásy a
Vznešenosti vyváděje zpěv
Rozkoše jímavé zvelebívá.
Jako štědrý Bůh v rozkvětu radosti
Plesy rozsývá příteli pokladem,
Vábivého vtipu střelami,
Bystrého rozumu pronikáním.
Neštěstíli hrom sype se na hlavy
Bratří zlekaných rozbroje hrůzami,
Mečli zdivočené chudoby,
Plamenli hrdého soka děsý;
Letí v bouře vír, meči se prožene,
Ohněm vdere v chrám, kdežto se pokoje
Trůn, a cti y šlechetosti květ,
Krvavé zhojuje rány, stkvívá.
Duše čisté jen, zjasněné hlavy a
Jemný krásy cyt v svatyni čistoty
Vkročíc, tratí bídy břemena,
Srdce se směje a mysl výší.
V blesku věčném zde obrové lásky a
Synové přátelství v jednotě svaté co
Neviňátka okouzlujícý
Ctnostmi a krásami světu svítí.
Sedláček tvůj kněz, milenec vlasti a
Krále, cti y Můz papršlky oslavy
Třpytě se co hvězdy na nebi
Svatyni blahosti s nimi zkrásý.