Kde jste zlaté, šťastné časy
Skotačivé mladosti?
Zpěvy, hrý a sladké hlasy
Nezkalené radosti,
Když jsme v ozdobeném máji
Zalívali květiny,
A neb v utěšeném háji
Zbírávali maliny?
Nastojte! co líté řeky
Voda, zmizel zlatý čas,
Přejdou plesy, projdou věky,
K nám se nenavrátí zas.
Starost místo radování
Plodí bídy tepoucý,
V čisté tře se milování
Vášeň Vezuv horoucý.
K blesku věčnosti se dere
Sýly lvové vědomí,
Na srdcy rak vřelcům žere
Vybouřené svědomí.
Ach! jak jináč s námi bylo
V štěbetavé mladosti,
Svědomí kde nebouřilo,
Nedráždily žádosti.
Život v radostech nám plynul
Krásný jako jarní den;
Jak jen růžový máj kynul,
Každý letěl z domu ven.
Živé lesy, hory, pole,
Prokvětané zahrady
Hravým dítkám v celém kole
Otvíraly poklady.
Nebe bez mraku se smálo
Na mladice milostné,
V lesých mládkům k vůli hrálo
Ptactvo písně radostné.
Pro ně nesly pracovité
Lahodný med včeličky,
Pro ně stromky trnovité
Vykládaly růžičky.
Voda čistá jak sklo zvala
Švarnou mládež k lovení,
Švižná rybka jim se dala
Chytit v ouzkém brdlení.
Již je louky červenavé,
Již bez vábil stínícý,
Brzy stráně zelenavé,
Pole zlato rodícý.
Kam se vrhli, plésávali
Požehnancy hojností,
Horem dolem skákávali
Jako šipky bujností.
Najednou se ozbrojili
Vzdorujícý jonácy,
V pláni na se udeřili
Jako statní vojácy;
V bubny tloukli, hřměli zbraní
Pějíc písně strašlivé,
Zas se nabaživše hraní
Vojny zlé a škodlivé.
Z bitvy pospíchali domů
Hospodáři bedliví,
Mžikem nasázeli stromů
Zahradnícy horliví.
Chaloupka tu stála s klestu,
Pole jak krok veliké;
Ženich chystal pro nevěstu
Milou hračky všeliké.
Milek letěl hledat ženky
Čisté mezy mladice;
Chcešli mne? se poptal Lenky,
Pospěš do mé štěpnice!
Krásná dívka poskočila,
Chcy tě! řekla vesele,
Do štěpnice pospíšila
Vedouc svého ctitele.
Pole bujného muž hledí
Jako oka milého,
Pilná ženka doma sedí
Šetříc statku skrovného.
Práce v ručičkách jí hraje,
Kvítí rychle vykvetá,
Zelí, než se nadá, zraje,
Hrách se v tyčkách propletá.
Potěšením poskakuje,
Mužli s pole přicházý,
Miláčkovi ukazuje,
Jak len pěkně vycházý.
Jak se pyšní na zahradě
V lůně květin růžička,
Ovoce strom nese v sadě,
Zlatá kvete pšenička.
V tom je z města bohatého
Navštěvují přátelé,
Ženka lahůdek a všeho
Hojnost snáší vesele.
Vytržením ani neví,
Co má dáti pro hosti;
Tu se těší, tu sy jeví
Srdce svého radosti.
Při tom zvuku dítky vidí,
Že sy motejl na květ sedl,
Konec plesů; z mladých lidí
Každý se co zbrklý zvedl.
Na domácnost zapomíná,
Na ženu y na pole,
Jak chrt po broučku se spíná
Rozpálené pachole.
Počkej, křičí s radováním,
Mám tě, pěkný ptáčku, mám!
Ach! zas volá s bědováním,
Podvodníku ujels nám!
Rychlý motejl polem letí
Do hluboké krajiny,
Za ním běží krása dětí
Přes hory a doliny;
Již se vracý zahrávaje
Jimi, y se tratí zas.
Takto námi štěstí hraje,
Krade mužům drahý čas.
Štěstím spitý sobě slaví
V mysli okouzlený svět;
Jak se snáře štěstí zbaví
Lijíc v radovánky jed,
Tuť jest pláče, stěžování,
Že ho štěstí zradilo,
Co mu před tím počínání
Každé volně sladilo.
Dítky jináč nakládají
Uštipačným neštěstím,
Za motejlem běhávají
Vodou, trním, rozcestím.
Pták jim ulítl; což jest s toho?
Chvilkou želí svodného,
Pak se hlučně ženou mnoho
Kvítí trhat pěkného.
Kytky váží, vijí v věnce
Modrooké květinky,
Na panny a na mládence
Hrají svorné dětinky.
Požívajíť veselosti
Při společném plésání,
Kolem skákat do výsosti
Jarní věk jim nebrání.
Co jim radost živá radí,
Činí čistá srdéčka,
Vyražení sobě sladí
Zpěvem hoch y dívečka.
Žádná syvá starost hlavy
Milým duším nemate,
Nemoří jich hrdé stavy,
Ani statky bohaté.
S chudým boháč stejně hrává,
Jedno srdce ty a ty,
Aniž se kdy pro dým prává,
Všickni jsou sy knížaty.
O kdes, zlatý šťastný čase
Skotačivé mladosti?
Navrať k nám se s nebe zase
V spolku jasné moudrosti!