Zakryte své tváři Milostenky
Zblažujícý rozkošemi svět!
Jaká rána vráží na milenky
Zpěvů sladkých, že Můz Českých květ,
Krása osvícené společnosti,
Rozkoš dítek, láska outlých žen,
V máji sýly své a obratnosti
Zmizel jako lahodivý sen.
Vylívejte slzy pro srdečné
Krásy ducha Božstvím živého,
Pěte s rozkošemi zpěvy vděčné
Lásky čisté, srdce tklivého.
Ach! kdo jemnou duše nevinností
Zjeví cyty krásné milence?
K činům slavným vzbudí horlivostí
Svatou nevadného mládence?
Jako hvězda z mračen nocy syvé
Vešel v bouři záští krásný blesk;
Jako hvězdu zhaslo mračno divé,
Ach! tak milka zhubil smrti třesk.
K činům povstal obr ve své moci,
Hoře láskou k vlasti rozmilé,
Moudrost vyjasníval ctnému otcy,
Krásy vnadné dceři spanilé.
K lůnu blaženosti bystré dítky
Veda milovaný slavíček
Prozpěvoval rozsývaje kvítky,
V temnu svítil bludným měsýček,
Aby sladnoucými rozkošemi,
K chrámu nezkalené moudrosti
S chutí letíc po kvetoucý zemi
Došly nejčistější blahosti.
Valné zapuzuje mraky bídy
Zžírajícý srdce veselé
Uvedl zpěvem radost každé třídy
V spolky hromem vojny zatmělé.
Láska s vlídností se jako milá
Dcera vpiala k otcy milému,
Živost ducha tvořícýho čilá
Vykouzlila synu zdárnému
Vlasti utejrané květné ráje,
Kdežto nevinnosti ctitelé
V letu hlučném královského máje
K srdcým vřelým tiskli přítele,
Co y život, co y lahodivé
Za miláčky vsadil rozkoše,
Zvuky líbeznými duše divé,
Vznešené y spínal panoše.
Jaké Čechům pravým rozvinoval
Sklady vábné srdce vroucýho!
Zlaté věky Můzám přisliboval,
Když se osud chopil mroucýho.
Ach! již slavík sladký neprobudí
Dívky outlé k lásce nevinné,
Nevlastenství hromem nevypudí
Horlivosti vlasti povinné;
Neutiší ducha truchlícýho
V těsnu nebeskými vnadami,
Nevytrhne mládka bloudícýho
Z kalu laskavými radami;
Jak stín zmizel z lůna rozkošného
Vlasti s duchem pronikavým v sen,
Růže kveta v sadě věku májového,
Uvadl bouří, než se zmocnil den.
Ach! náš věrný ctitel neuvidí
Čechů rozhorlených radosti,
Neuslyší v hrobě mocných lidí
Zpěvu živícýho sladkosti.
Milovaný duchu! jakbys díval
S rozkoší se na věk slavený,
Kde co Homer Čechům mužným zpíval
Boje Lumir slavík zvěčněný,
Kde se srdce třáslo národností,
Duch pnul k nebi láskou horoucý,
Z příkořenství hor se statečností
Stkvělo rámě vrahy tepoucý,
Kde co nejjemnější Řek se hlásek
Ozval na perutech kouzlení,
Aby v kráse jímajícých lásek
V outlá srdce dychal blažení,
Aby svědčil zděšenému světu,
S jakou duchů živých mocností
Vlastencové v čisté slávy květu
Zmohli soky hrdé sladkostí.
Záboj budě k boji divy hřímá,
Záviš spíná srdce milostné.
Ach! náš Jozef vroucý v hrobě dřímá,
Nevšine se v zpěvy radostné.
Kvělte Můzy! zakrývejte tváře
Rozkoše a ducha lahody!
V moře nebytnosti zklesla záře
Řádné moudrosti a svobody!
Plačte Můzy! plačte za milenky
Sladkých zpěvů v písni horlícý,
Y my hořekujem Milostenky,
Zhaslať duše outlost živícý!