Poutnice

Vojtěch Nejedlý

Krásná poutnice co růže Potkala se s klášterníkem, S uctivostí co jen může Rozmlouvala s velebníkem; Pověz mi ó muži svatý! V klášteřeli můj hoch zlatý! Jak ti mohu zprávu dáti? Neznám panno hocha tvého.“ Musýš otče svatý! znáti Dobře mého rozmilého, Poutník bloudícý bos světem Známý jest y malým dětem. Krásný jako anděl býval, Růže na tváři mu kvetly, Vlasy jako zlato míval, Co se do prstenků pletly, Láska s sněhového čela, S očí vlídnost prohlížela.“ Ten tam; v hrobě za klášterem Panno! dávno odpočívá, Když se nehodami derem, Láskou již se nesoužívá; Vzdychávaje pro milenku Bloudil dnem y nocý venku, se dostal do kláštera, Kde y došel utišení; Světa podvodného dcera Byla jeho potěšení, Pro toužil chodívaje, Na ni myslil umíraje.“ Bože! co se semnou děje? Můjli milý v hrobě leží? Jak květ vadnu bez naděje, Mráz již po těle mi běží; Bídná duše! vyjdi z těla, Ach! rozkoš umrtvěla.“ Nenaříkej, panno milá! Pláčem hoch se nenavrátí; Lítost tobě zdivočilá Krásu setře, život zkrátí, K Bohu obrať srdce těsne, Bohem skála s něho klesne.“ O přej! ó přej muži svatý! slzy hojně plynou, Had mne žere jedovatý, Že mou zašel milek vinou. Ach! hoch krásný život vsadil, Aby hořkosti sladil. Co sy počnu opuštěná? Kam se vrhnu v zmatku divém? Byla jsem co kněžna ctěna, A teď bloudím v světě syvém; Kyž y umru v brzké době, Roztomilý, na tvém hrobě!“ Ztiš své panno! srdce těsne! K čemu marné naříkání? Mrazemli jen kvítek klesne, Víc ho láska neuchrání, Zajdeť jak sen, jako pěna Švarný muž y pěkná žena.“ Ach! což muži svatý platí Slova sladká v zmatenosti? S milým duše život tratí, S milým mrou y veselosti. Pro mne sešel můj hoch zlatý; Kdo mne ztiší? který svatý? Právě jako růže kveta V kráse mládků vykračoval, Rozkoš mladistvého světa Jen mne ze všech zamiloval; Ach! drahé potěšení V světě není k nalezení!“ Neplač panno pro mrtvého, Muží denně sliby zradí. Usta jak rtuť vrtkavého Řeči pochlebenstvím sladí; Panně lásku věčnou jeví, A hned zrádce o neví.“ Muži svatý! můj hoch žádné Neznal lsti a nevěrnosti, Jeho srdce ctné a řádné Milovalo v nevinnosti, Věrný pro mou umřel vinu, Za to zajdu na pustinu!“ Kam chceš panno v bouři jíti? Vzhlédni, jak se kalí nebe; V horách počíná hrom bíti, Hrom y s deštěm zděsý tebe.“ hrom bouří, dešť se lije, Předc viny neumyje. Ještě před odchodem zběhnu K hrobu mládenečka ctného, Slzy na hrob lijíc sehnu Se, a zlíbám milka svého; Snad v pukne srdce době, Milá umře na tvém hrobě.“ Popatř panno! kdo tu stojí! Znášli rozmilého tváře? Láska naše rány zhojí, Nám y vyjde štěstí záře; Vždyť jsy srdečnými hlásky Vyjevila prudkost lásky! Zoufání mne do kláštera Hnalo z světa podvodného, Od rána do večera Tam jsem želel srdce svého; Blaze! než rok zkoušky mine, Že milý k srdcy vine.“

Patří do shluku

ouzkost, sladivý, zvětřený, ukrutenství, šálivý, nebezpečenství, rozkošnost, outlý, nevinnost, lahodivý

61. báseň z celkových 208

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na Filipinku. (Karel Sudimír Šnajdr)
  2. Pravda. (Bohuslav Tablic)
  3. Láska k vlasti. (Vojtěch Nejedlý)
  4. PŘEDNÁŠKA J. S. MACHARA (Karel Dostál-Lutinov)
  5. None (Vojtěch Nejedlý)
  6. Růženka. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  7. Pravá cena. (Vojtěch Nejedlý)
  8. None (Vojtěch Nejedlý)
  9. Na J. M. Leopolda druhého, krále českého. (Vojtěch Nejedlý)
  10. None (Vojtěch Nejedlý)