Nevděčná dcera.

Vojtěch Nejedlý

Mračna se v rozbroji na nebi zbila, Potopu rozvztekem na kraje lila, Kroupy se sypaly, rachotil hrom, Vichrové lámali stoletý strom. V dešti a bleskotu syrného hromu Z cyzyny stařeček blížil se domů, Snášeje strachy y žížeň a hlad Toužil, by dítěti v náručí pad. Bože! jak zklamala naděje tebe! Strašněji dcera, než bouřilo nebe, Hůře než dračice v vzteklosti své Vítala do domu šediny tvé. Starče! proč k hradu se v chudobě blížíš? Veselé sousedy v rozkoši tížíš? Rozvaž sy v okolu radosti sám, Zdali mizeru vítati mám? Bože, ó Bože! co srdce tvé činí? Otceli chudého z neřesti viní? Pohledni z mrákoty v obličej můj, Nejsemli dušinko milenec tvůj, Jižto jsem lahodil, hostiny strojil, Nad Boha srdéčko outlé sy svojil, Život y statek y klenoty dal, Cestubych milence k blahosti stlal? Bože! ó Bože! rozmilé dítě! Otec zde dcerušce k radosti svítě Poklady množil, a v hrdosti stál S hrdiny svými co zbožněný král.“ Pánemlis před věky na hradě býval, V zpěvu a rozmaru s hrdiny píval, Plésej, a poskoč co v mladosti zas, Dokud zve sladivé rozkoše hlas!“ Pro všecky svaté co v starosti skusým, V bouři a nahotě putovat musým, Na otce slepého hrne se trest, Pro milé dítě že zohavil čest. Nemoc y nevěra lije jed v žíly, Duši y tělo zbavuje sýly, Zkaluje škaredé neřesti mrak Plachého ducha y srdce y zrak.“ Přílišli v mladém se raduješ věku, Třeba ti v shrbené starosti leku, V domu mém stařečku nemoha být, Pospěš sy v bohaté cyzyny jít.“ Pro Boha! slyšíšli strašlivé třesky? Vidíšli po nebi lítati blesky? V bouřili, v dešti a pustině sám Ze všeho světa se plazyti mám? Nebe mne chránilo, minuly hromy, Vůkolli třepily skály a stromy, Tybys co vichřice bouřila jen, Do smrti honila stařečka ven?“ Nebe byť házelo ohnivé střely, Lidé y zvířata v ouzkosti mřeli, Ctnostného hrdiny netkne se trest, V smrti y blažen y Bohem sy jest.“ Bože ó Bože! ach! jaké to řeči! Srdce mře zbodané dravosti meči. Můželi lakota, pejcha a zlost Zohyzdit dcery laskavé ctnost?“ Časy se změnily, s nimi y mravy, V klecy jen ptáčkové skloňují hlavy; Kveteli věku a radosti máj, Pročby jsy milence zošklivil ráj?“ Na divé dítěli Bože! se díváš, Třepivé hromy proč déleji skrýváš? Hněvem se opas, a dračicy zděs, Vyhrň se peklo, a odplatu nes.“ Chcešlibych ze strachu před tebe klekla? Co mi je do nebe, co mi je z pekla? Pomni, anděl vyvede sám, Syce fenami vyštvati dám.“ Potvoro! pravil a v ouzkosti ztrnul, Jak led pot na čelo valem se hrnul, Dcerať mu vrazyla do srdce klín, Poznal, že láska je pára a stín. Rozumu pozbyl, a v smyslech se zhatil, Všecko ach! chudinec na světě ztratil, Na dceru pohleděl, do země klesl, Z bídy a posměchu k nebi se vnesl. Strašněji na nebi zlítil se bleskot, Jakby svět sjíti měl, rachotil třeskot, Skály se pukaly, s hradem y v tom Plamenem bídnicy vyhladil hrom.

Patří do shluku

ouzkost, sladivý, zvětřený, ukrutenství, šálivý, nebezpečenství, rozkošnost, outlý, nevinnost, lahodivý

25. báseň z celkových 208

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Outěk. (Vojtěch Nejedlý)
  2. None (Vojtěch Nejedlý)
  3. Píseň jarní. (Bohuslav Tablic)
  4. BOUŘE (r. 16**). (Miloš Červinka)
  5. Poprava. (Vojtěch Nejedlý)
  6. None (Vojtěch Nejedlý)
  7. None (Vojtěch Nejedlý)
  8. Nepřítel. (Vojtěch Nejedlý)
  9. Vděčný syn. (Vojtěch Nejedlý)
  10. Napoleon. (Vojtěch Nejedlý)