Kam, kam s hrdým panstvem
Slavné kníže! kam, kam
V hlučném blesku myslíš
S hradu jeti dnes?
Doma zůstaň slavné
Kníže, doma, kde ti
Věrnost strojí hody,
Láska stele byt!
Chraň se lesa, chraň se
Hrdých pánů, v pustém
Lese číhá na tě
Zrada, číhá smrt!
Ach! slyš, ach! slyš, co mne
V nocy vyděsylo
Hrozné, co mi o tvé
Zkáze zjevil sen.
Jako lvové, jako
Dracy vyskočili
Na tě protivnícy
Syví z pustiny.
K stromu jako chlapa
Přivázali tebe,
Bili slavné kníže
Jako dravou zvěř.
Darmos slouhy věrné
Volal ku pomocy,
Darmo hory doly
Vrahům sliboval;
Věrné duše hlasu
Neslyšely tvého,
Zrádcy s posmíváním
Strojili ti smrt.
Doma zůstaň slavné
Kníže, doma, kde ti
Věrnost strojí hody,
Láska stele byt.
Takto outlá Běla
Na kolenou klečíc
Prosý Jaromira
Na lov jdoucýho.
Marné prosby, plané
Slzy, bůjné kníže
Hledá honby, hledá
Zvučné radosti.
Na koníčku vraném
Jako střela horem
Dolem letě nutí
Pány k veselí.
Švarní páni zlatem
Třpytíce se v plesu
Jedou, švarní páni
Ostří zrádnou zbraň.
Les se rozlíhá, a
Hory trnou, plachá
Zvěř se v křoví skrývá,
Když se žene smrt.
Cosy jako hrůza
Z pustin roste, cosy
Srdce oužíc strachem
Mluví knížeti:
Vrať se kníže! vrať se
Domů! Tady číhá
Zrada, závist blíká,
Smrt ti ková pád.
Hned se smělost, hned se
Žádost honby v plné
Slávě stavíc šíří
Srdce knížeti.
K předu kníže! k předu,
Kdežto radost bydlí;
Radost ztuží zdraví,
Zdraví zmuží tě.
K předu kníže letí,
Třeskem děsý lesy,
Zvukem bouří skály,
Šipem smrtí zvěř.
Na Velize hledí
S hory v širé lesy,
Srdce trne strachem,
Hlava kolem jde.
Utec kníže! utec
Domů, mluví bázeň;
K předu kníže, k předu!
K honbě žádost zve.
K předu kníže letí,
Třeskem děsý lesy,
Zvukem bouří skály,
Šipem smrtí zvěř.
Radost roste, srdce
Skáče, oči jiskří,
Tvář se jako růže
Třpytí knížeti.
Hluk se zmahá, zvěř se
Klátí, houstne les, a
Zrada srdečnosti
Kuje náhlý pád.
Jak blesk obkličují
Zrádcy pána svého,
Jak hrom třepí srdce,
Děsý duši ctnou.
K dubu váží outlé
Ruce, ješto jako
Bratří vychovaly
V lásce ještěry;
K dubu upínají
Tělo, které v kmentu
Přebývalo, ploulo
V sladké rozkoši.
Hlavu tuží, co se
Zrádcy o vás jako
O své dítky dnem y
Nocý starala;
Srdce bodají, co
Láskou přivinulo
K sobě lidi, celý
Milovalo svět.
Krásu dělajíce
Kloní hlavy, ruce
Skladají a mluví:
Slavné kníže kaž!
Jako střely slepě
Otrocy se s hory
Spustí, v rozvaliny
Skočíc zvolí hrob;
Slavné kníže pokyň!
K činům poletíme
Nemožností, tobě
Z lásky projdem svět;
Snesem zlato, snesem
Rozkoše, a jako
Bohu usteleme
V divé poušti ráj.
Nyní trouby znějí,
Krása dělí se a
Střely natažené
K terči sešlou smrt.
S posmíváním míře
Praví hrdý Kochan:
Pane kníže vzhlédni!
Pěknou střelím zvěř.
Kníže vzdychá, oči
Hasnou, tma se sype,
Smrt se jistá stavíc
Káže: S světa poď!
Každý zrádce s smíchem
Míří, každý střílí
Vůkol hlavy, aby
Hrůzou sýtil mstu,
Aby trýznil kníže
Ouzkostí, a stokrát
V ducha zděšeného
Seslal s střelou smrt.
V hrozné jako v pekle
Poušti zrada plésá;
Doma jako v nebi
Věrnost s láskou bdí.
Láska Běle nedá
Ani stání, ani
Oddechnutí; městem
Běhá, volá lid:
Poďte věrní pána
Svého služebnícy
Spěšně, nežli zrada
Pána zbaví vás.
Věrný lid se hrne,
Věrný lid se těší,
Že ho vede k ctnému
Boji Hovora.
Slyší hřmot a plesů
Znění, zbírá každou
Kapku sýly, jak chrt
Kvapí k pomocy.
Hovora lid vede,
Kde sy zrada plesy
Utvořila, kde již
Panovala smrt.
Hry se nasýtili
Zrádcy, černá msta se
Ukrotila, nyní
Zemřít kníže má.
K srdcy jako k terči
Míře praví Kochan:
Pane kníže vzhlédni!
Střelím v srdce zvěř.
V tom co třeskot hroma
Peroucýho zahřmí
Hluk, a na Velize
Stojí Pražané.
Zrádcy zbrklí pádí
V les, a služebnícy
Věrní rozvazují
Pána milého.
Domů, křičí, domů
Slavné kníže! kde ti
Věrnost zhojí rány,
Láska stele byt.