Zaduněly rány v staré, tmavé věži,

Jan Neruda

Zaduněly rány v staré, tmavé věži, každá mocně v tichý klášter zapadla, mrtvou chodbou letí, dál a dále běží, budit srdce, jež už dávno uvadla. Okna zadrnčí a v matném polosnění srdce v prsou stísněných se zaraduje, že to zvonův věčně bdících zvučné chvění zase další pokrok časův zazvěstuje. Každou hodinou a každou minutou kráčí blíže smír už s palmou svou, vzpomínka však děsná prsa dusí, že to srdce ještě dosti zkusí, než se s poslední svou sejde minutou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

146. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hudba. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Na zvonici. (Adolf Heyduk)
  3. Smrt a skřivan. (Jaroslav Vrchlický)
  4. POHŘEB SEBEVRAHA. (Ferdinand Tomek)
  5. V klášterní mrtvé věži (Jan Neruda)
  6. II. Jak bouř, kdy řádí na horách, (Jaroslav Vrchlický)
  7. Večerní klekání. (Josef Kuchař)
  8. Všude mír a všude ticho, (Adolf Heyduk)
  9. (IL SEPOLCRO DI GIULIETTA.) ( H. Uden)
  10. DĚLNÍKOVA NEDĚLE. (Adolf Bogner)