Otce zde už pochovali

Jan Neruda

Otce zde už pochovali v tmavou hlínu přehluboko – posud žádná, – žádná slza, posud jako troud mé oko. Posud ani jedna horká slza neskanula k hrobu, aby vykouzlila kvítek nade rovem v jarní dobu. Prsa by se rozskočila, rozskočilo by se čelo – což ni k jedné slze nemůž’ rozkvést moje mladé tělo? Ve mdlobě se hlava náhle k přítelovým prsoum sklání – „Aj proč jste se nevyplakal – máte to jen z přemáhání.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

hrobník, motyka, rakev, kopat, hrobař, hřbitov, rýč, rov, hlína, jáma

74. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PETR HROBAŘ. (Vítězslav Hálek)
  2. Bílá paní. (Svatopluk Čech)
  3. Mrtvý houslař. (Rudolf Pokorný)
  4. NAD HROBEM (Jan Neruda)
  5. HOLOUBEK. (Karel Jaromír Erben)
  6. MŮRA. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Ach škoda, škoda nastokrát... (Adolf Heyduk)
  8. Osiřelo dítě. (František Cajthaml-Liberté)
  9. Jarní deštík. (Antonín Klášterský)
  10. IX. Poslední návštěva. (Adolf Heyduk)