VI. Mně dech se v hrdle ouží

Jan Neruda

Mně dech se v hrdle ouží a oči mne tak tlačí, a teskno je mi do hlubin mé duše, ba myslím věru, že je mi až k pláči! Snad je tak děcku z rána, když z nočních mrákot vstává, a s pláčem šíji matky své ovíjí, až srdéčko mu v ňadrech usedává. Snad je tak louce z jara, když nad ní slunce svitne, a po travině, mladé po rostlině zas první rosy visí perly třpytné.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

294. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Za Jarmilkou. (Adolf Heyduk)
  2. Z jarního výsluní. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  3. Máje. (Josef Václav Sládek)
  4. O DUŠIČKÁCH. (Adolf Heyduk)
  5. Útěcha na hrobě. (Irma Geisslová)
  6. Milá matinko, v mém srdéčku (Emanuel Züngel)
  7. Píseň. (Pavel Josef Šafařík)
  8. I. Přeněžným jara dotknutím (Vítězslav Hálek)
  9. 471. „Mamo! mamo! maminečko naše!“ (Jan Kollár)
  10. III. Jdu parkem. (Adolf Heyduk)