XIII. Zem, sotva ji sluníčko ohřeje,

Jan Neruda

Zem, sotva ji sluníčko ohřeje, již do barev, do zvuků vzkvítá – a sotva že srdce mé ožije, již touha mu lesklými nitěmi, a milost mu zlatými sítěmi zas na novo osidla splítá. Jak padl mi jara květ do oka, jak do sluchu národní píseň – tak padlo mi děvčátko na prsa, s ním celá ta zaleklá, šveholná, ta sladká a náhle zas úbolná, ta bývalá lásky tíseň.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

131. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MÉ JARO (Antonín Klášterský)
  2. Seguidilly k Tobě (Jan Neruda)
  3. Chaloupka. (Emanuel Miřiovský)
  4. ŠTĚDRÝ DEN. (Karel Jaromír Erben)
  5. Píseň kolovratu. (Karel Babánek)
  6. Norny. (Julius Zeyer)
  7. Dar úkoje. (Adolf Heyduk)
  8. Mně teskno po tobě, (Irma Geisslová)
  9. Záhrobní sen. (Antonín Klášterský)
  10. Kolovrátek. (Karel Sudimír Šnajdr)