IX. Má poesie – dívčina

Jan Neruda

Má poesie – dívčina a mžikem láskou plápolá: jak spatří oči mladé, již ruku k srdci klade a hlava jde jí do kola. Hned chystá roucho svatební jak padlým sněhem vroubené, a chystá závoj řásný a bleskný šperk si krásný, i vozy, věnci zdobené. Již svatba v plném rozletu – v tom rozum v cestu vyrazí: tři stará slova vrhne a šátek v uzel zdrhne a rázem svatbu přimrazí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

729. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nevěsta. (Vojtěch Nejedlý)
  2. ZNAMENÍ (Božena Němcová)
  3. Dívčina z údolí. ( Ceyp z)
  4. BÍLÁ RŮŽE. (Václav Šolc)
  5. KREMACE (Josef Kalus)
  6. Poupě. (Rudolf Pokorný)
  7. Věnečky. (Simeon Karel Macháček)
  8. V parku. (Adolf Heyduk)
  9. Po letech. (Bohumil Forman)
  10. Kytka (Emanuel Miřiovský)