XIII.   Také to Slunce ohnivé

Jan Neruda

XIII.

Také to Slunce ohnivé
Také to Slunce ohnivé
pomalu pousíná, přijde i jeho hodinka, zhasne a mrtvě zsiná.
A jen když za čas planeta na prsa zpět mu skane, zase pak dávným plamem svým na chvíli ještě vzplane. Ach což ta láska mateřská přes časy, přes hrob hoří, neumrazíš jí na horách, neuhasíš jí v moři! Matičce dášli do hrobu na prsa dítě její, ještě se vpadlé, ztlelé rty radostí pozachvějí. 25