XXXI. Zelená hvězdo v zenitu,

Jan Neruda

XXXI.

Zelená hvězdo v zenitu, Zelená hvězdo v zenitu,
sviť vesele, vesele! Když si tak někdy vzpomenu, jak staří jsme přátelé! Před lety jsi mne slyšela, jak jasně jsem zavýsknul, když jsem své děvče poprvé si na prsa přitisknul. Před lety jsi mne viděla, jak děsně jsem ublednul, mrtvou když její ručinku jsem k ústům svým pozvednul. To jsou jen drobty života, jen bubliny pramene, člověk si na ně během let tak náhodou vzpomene. 52 Radost i žal my přežijem, my přežijem cokoli! – Nač ale náhlá slza ta – vždyť mne to už nebolí? 53

Kniha Písně kosmické (1878)
Autor Jan Neruda

Další vydání

XXXI. Zelená hvězdo v zenitu, v knize Básně 2 (in Spisy Jana Nerudy, svazek 2) (1956)