XXXII.   Myslím, že malý Měsíček

Jan Neruda

XXXII.

Myslím, že malý Měsíček
Myslím, že malý Měsíček
poety měl jen malé, naše že Země veliká poety má již krále. Až i to Slunce obrovské života květ pokryje – jaká tam budou srdce as, jaká v nich poesie!
Jací tam velcí tvorové, jaké jich touhy vzdorné, jaké v jich očích myšlénky nezdolné, světoborné! Jaké tam citů záchvěvy, jaké tam v prsou běsi, jaký zas výblesk radosti, výskavé, šlehavé plesy! 54 Jaká tam slova hluboká, jaká v nich nadšení záře! Jaká tam bujnost mladých těl, jaké tam oslnné tváře! Jaké tam jasavé naděje, jaká tam lásky tíseň – chtěl bych za cenu života procítit slunečnou píseň! 55