XXXIV.   Promluvme sobě spolu,

Jan Neruda

Promluvme sobě spolu(J3f) co je v tom světě širokém(J4m) co je tu co je bolu(J3f) Kde rozvoj je je boj po světě boj je všude(J6f) a bez mrtvol zde nejsou přetvary(J5m) i hudba sfér jen války píseň hude(J5f) a věčně v útok znějí fanfáry(J5m) Ta slunce veškerá než vojevodí(J5f) se slunci kol titánské boje vodí(J5f) a každá planeta jich s druhou v turnaj ješí(J6f) než šťastna vítězna se domovině těší(J6f) tak zuří boj až k drobným žhounkám dolů(J5f) po nebe klenu hlubokém(J4m) co je v tom světě širokém(J4m) co je tu co je bolu(J3f) A naše Zem Kde nové vzrůstá staré hyne(J6f) ach celá Zem je mrtvých oudolí(J5m) skrz mrtvých troucheň květ se k světlu vine(J5f) kdo doved zde by sčítat mrtvoly(J5m) Zde válka běsná Z krve dravec tyje(J5f) i slavík sladký v úkor jiným žije(J5f) tvor tvora beře v plen i jeho celé žití(J6f) a žádný neptá se zda druhý tvor též cítí(J6f) Co horou zde to hromada je kostí(J5f) co údolem to šachta budoucnosti(J5f) a čas v ni hází ve dnův běhu divokém(J6m) mrtvolu na mrtvolu(J3f) co je v tom světě širokém(J4m) co je tu co je bolu(J3f) A člověk člověk Štědrá byla ruka(J5f) jež ohně vrhla lidských do stanů(J5m) co srdce cit to žhoucí lidská muka(J5f) co myšlének to lidstva katanů(J5m) Ach pokrok lidstva Člověk v před se plíží(J5f) svou krví nohu k strmé stezce klíží(J5f) a napřed ví než vrchu se doplazí(J5f) že schladlá Země všechen život zmrazí(J5f) A naše láska Mrtvých spalování(J5f) Jen ranní sen je všechno milování(J5f) den jsou dvě srdce lidská šťastna spolu(J5f) v den druhý štěstí prchá poskokem(J5m) a obě srdce letí v propast dolů(J5f) co je v tom světě širokém(J4m) co je tu co je bolu(J3f)

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

326. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Stanislav Kostka Neumann)
  2. NA MOTIV: ODI PROFANUM VULGUS... (Adolf Racek)
  3. NA STARÉM ŽIDOVSKÉM HŘBITOVĚ (Jan Opolský)
  4. jíst ze tří hrnců (Stanislav Kostka Neumann)
  5. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  6. RANNÍ PÍSEŇ DĚLNÍKOVA. (Antonín Macek)
  7. Psáno mezi tím, co jsem si vyřezával svou postel. (Bohdan Kaminský)
  8. NEJVĚTŠÍ BOLEST VĚKU. (Antonín Macek)
  9. KRVAVÁ KRŮPĚJKA ŠTĚSTÍ (Antonín Sova)
  10. DÉŠŤ. (Herma Pilbauerová)