PADÁ MLHA...

Adolf Bohuslav Dostal

Padá hustá mlha do stišených lad a jak tiše padá, do duše mě mrazí: vím, i do dnů našich padne jedenkrát, květy dneška zima nelítostně srazí. Vím, teď máš mne ráda, mládím prohřáta, ale život má své temné prohlubiny, krajina snů našich, sněhem zaváta, i tu velkou touhu zastře jednou stíny. Jenom vzpomínání mlčelivý pták zadívá se teskně, dlouze do minula – vím, dnes máš mne ráda, a přec i v tvůj zrak jakby se ta mlha vlákny navinula.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

192. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na košíku v pokoji... (Antonín Klášterský)
  2. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  4. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  5. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  6. PÍSEŇ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Zlatý sníh. (Alois Škampa)
  8. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  9. BÍLÉMU KVĚTU. (Antonín Klášterský)
  10. SMÍŘENÍ. (Adolf Červinka)