ROZCHOD.

Adolf Bohuslav Dostal

Tak tiše vešla z nenadání, a já ji cítím, jak se dívá, jak stojí přísná, zádumčivá, a ohlédnout se bojím na ni. Teď za mnou stojí. V cestu moji jen stín svůj mlčky položila. Vím, chce i touhu, jež mi zbyla jak svadlá myrta na závoji. Kdys přicházela s prškou květů, a do mých snění bouřně vpadla, zlomila větev, která chřadla, a deset za ni dala světu. Kdys vybíhal jsem vstříc jí zmámen, jak její píseň z dálky zněla. Má jarní setba vzešla celá i tam, kde do ní padl kámen. Teď přišel červen, bude zrání – a moje mladost za mnou stojí, je na odchodu, mlčky stojí, a v mlčení je vyčítání: Má vzešlá setba nedozrává, a přece byly dny tak slunné; teď za dnem den se k létu sune, leč ke žni žádný nesvolává... Ó, slunce hřálo, věru hřálo! Však noci byly dlouhé, teskné, z těch, jimiž hvězda nezableskne, a vichrem to v nich hučívalo. Když klasy kvetly, nejvíc válo, že někdy i ty polní máky v těch mrazných nocích svadly taky. To se už ke žním schylovalo... A už tu moje mladost stojí a přísná mlčí, jen se dívá, tak s výčitkou, tak zádumčivá! A touha šeptá v nepokoji. Jen jedna, a již poslední je: mít ještě sílu jíti polem, jež bez klasů mi vzrostlo kolem, jít navečer, než den se skryje, a aspoň květy, když ne klasy, si v kytku svít, a v zapadání poslední paprsk chytit na ni, nést v podzim aspoň tuchu krásy! Stín přede mnou a mladost za mnou, má mladost, sama stín už němý. Vím, jistě vím: teď odnese mi i poslední mou touhu klamnou.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

44. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MÉ DOUPĚ MI ZARŮSTÁ PAVUČINAMI (Stanislav Kostka Neumann)
  2. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  4. PÍSEŇ. (Božena Benešová)
  5. U HROBU TÉ, JEŽ ZEMŘELA V MLADÉM VĚKU (Antonín Sova)
  6. Confiteor básníka. (Josef Svatopluk Machar)
  7. PÍSEŇ. (Ludvík Lošťák)
  8. MILENKY BÁSNÍKŮ. (Viktor Dyk)
  9. Na strništi. (Jaroslav Vrchlický)
  10. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)