VEČER.

Adolf Bohuslav Dostal

V sentimentálním měsíčním přísvitu neklidně hučí dno Prahy: v stínohru štítů stříbrně zalitu zrak se mi zadíval vlahý. Čarovná noc a šeříky ze zahrad, všecko tak opojně splývá... Proč jen cos v duši stále se slyším ptát: kolik těch nocí mi zbývá?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

110. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NOTTURNO. (Jaroslav Vrchlický)
  2. LETNÍ NOC. (Karel Babánek)
  3. JÁ VYHLÉDL JSEM OKNY V KRAJ (Antonín Sova)
  4. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol (Josef Uhlíř)
  5. DEŠTIVÁ NOC. (Adolf Červinka)
  6. NOVÉ PÍSNĚ. (Adolf Červinka)
  7. Sám a sám (Xaver Dvořák)
  8. LETNÍ VEČER. (Louis Křikava)
  9. NEDĚLNÍ VERŠE. (František Taufer)
  10. Zimní večer. (Josef Kuchař)