PTÁCI.

Otakar Auředníček

Kdes v pralesích u jezer safírových jsou zvláštní ptáci, jichž hlas stříbrný je, jichž rod z paprsků luny fosforových prý žije. To nejsou ptáci, jsou to duše bludné těch básníků, již záhy sešíleli, již nervosní se v noci mrazné, trudné v snech chvěli. To ptáci jsou, již nikdy nezmírají, již po smrti své ssají visiony a kadence, a náměsíčné lkají vždy tóny. A mé až srdce vylká píseň slední a roztrženo kdesi vykrvácí, kéž mezi vás nad svět ten vzletne všední, ó ptáci!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

61. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Večerní pantoum. (Jaroslav Vrchlický)
  2. BŘÍZY. (František Eisler)
  3. PŘÍCHOD PODZIMU. (Zikmund Winter)
  4. A STROMY ŠUMÍ... (Otokar Fischer)
  5. V SNECH SLÝCHÁM UMDLENÝCH... (Jan Opolský)
  6. PO BOUŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Podaná ruka (Stanislav Kostka Neumann)
  8. ČERVENCOVÁ NOC. (Antonín Klášterský)
  9. KLEKÁNÍ. (Adolf Brabec)
  10. PO PITCE (Antonín Sova)