NA RUB SVÉ PODOBIZNY.

Otakar Auředníček

V té podobizně je mi lichoceno, svou nevlídností moje tvář vždy mrazí, zde na obraze cizí úsměv sází se na mé rty, vše zcela překrouceno. Až tělo moje bude pohrobeno, kdos uzří ji a pozná hrozné srázy, jež kryje úsměv ten a smutnou frazí zavadí o mé všední, mrtvé jméno. A řekne: On byl snílek potřeštilý a mezi života vlet kruté mrazy jak opozdilý bludný motýl bílý. Byl pták, jemuž dav křídla srazil v letu, své mládí zahodil, jako když hází kdos na zem dokouřenou cigarettu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

epigram, verš, rým, čítat, polemika, kritik, havlíček, kritika, nos, rýma

269. báseň z celkových 346

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Povzdech. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Do památníku. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Mrtev (Josef Barák)
  4. EPILOG (Petr Fingal)
  5. RADA MÉMU SYNU. (Antonín Klášterský)
  6. Můj život blouděním (Adolf Racek)
  7. STOPA. (František Soldan)
  8. VIDÍM JI, VIDÍM CELIČKOU... (Zikmund Winter)
  9. HOŘKÁ PÍSEŇ (Růžena Jesenská)
  10. CO NEMOHU POCHOPITI. (Jaroslav Vrchlický)