ZRCADLO

Stanislav Kostka Neumann

Obraze luny ztuhlý v spěži hladké(J5f) na líci zrazuješ kus nebes jemně(J5f) na rubu zryt jsi představami země(J5f) jsi důvěrník i symbol duše sladké(J5f) Vše důvěrné a prchavé a krátké(J5f) lesk slzí úsměv zpívající němě(J5f) žár čekání i smrti bledé sémě(J5f) ty přijímáš a pevným činíš vratké(J5f) Se ženou nejvíce jsa spřátelený(J5f) ba přísloví dí že jsi duše ženy(J5f) líp nežli muž i tělo její znáš(J5m) půvaby z temnot úbělu i nachu(J5f) Kdo věří tedy bláhovému tlachu(J5f) že co jsi přijal v hloubi nechováš(J5m) Když samuraj navrátil se z Jeda(J5f) tu domů spěchá k půvabům své žínky(J5f) a dárky ovšem nese cukrovinky(J5f) a zrcadlo jež jako luna bledá(J5f) se leskne stříbřené o němž ni zmínky(J5f) však není v Macujamě K tváři zvedá(J5f) je mladá žena Zvědavost jí nedá(J5f) Čí je to úsměv svěží půvab žínky(J5f) A rdí se když jí praví Tys to sama(J5f) Tu ukryla je Před smrtí až dala(J5f) je dceři své by příliš neplakala(J5f) Tak ráno večer dcerka mluví s matkou(J5f) Když otec přistihl ji ptal se chápal(J5f) Cit měkký jal ho Pověst dí že plakal(J5f) V Hakatě na Cestě vzývaných bohů(J5f) bronzová mocná hlava Buddhy stojí(J5f) bez trupu bez lotosu v jasném znoji(J5f) i v dešti krásná ve svém přísném slohu(J5f) Skryt podstavec však Neb až k bradě bohu(J5f) zrcadla k zrcadlům se v horu pojí(J5f) Těch tisíců spěž dělník jednou spojí(J5f) a celý Buddha v lotos vloží nohu(J5f) usedne na Cestě modliteb Dary(J5f) žen nesčíslných jsou ta zrcadla(J5m) Žen nesčíslných vteřiny a tvary(J5f) žen úsměvy a slzy rty i ňadra(J5f) tak pohtlí spěž boha sladce mdlá(J4m) A žena bude obsah jeho jádra(J5f)
Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky
Počet slok: 12
Celkem veršů: 42
Jamb: 42 (100 %)