V SRDCI MI ZPÍVÁ STESK...

Stanislav Kostka Neumann

Za jasné zimní noci, za třeskutého mrazu, když se jiskří sněhová pláň, stříbrně, tiše zní cos bez oddechu a kazu, země hruď či nebeská báň, anebo hvězdný svit na tvrdém sněhu tak zvoní, naší zimy nejčistší zvuk – já však i zde to slýchám, když se hlava mi kloní k hrudi zkřehlé mraziskem muk, a kolem tichá chvilka klade na věci zmatek, šeď pavučinných svých desk: stříbrně, tiše zní to jako tenounký drátek, rovnou srdcem napjatý lesk – po tobě, ženo, stesk, v srdci mi zpívá stesk.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

82. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SKŘIVAN. (Karel Červinka)
  2. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  3. OHEŇ (Viktor Dyk)
  4. MORAVA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  5. Píseň beze slov. (Adolf Heyduk)
  6. Kraj v sněhu. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Pod sněhem. (Josef Kuchař)
  8. MRZNE TAK TIŠE... (Karel Červinka)
  9. ZA ŠTĚSTÍM. (Alois Škampa)
  10. VEČER V JESENI. (Jaroslav Vrchlický)