IX   Úsměv svých zoubků jsi mi darovala,

Stanislav Kostka Neumann

IX

Úsměv svých zoubků jsi mi darovala,
Úsměv svých zoubků jsi mi darovala,
úsměv tvých zoubků stále se mnou teď. Ať cokoliv s tvým obrázkem si říkám, ten sladký úsměv – tvoje odpověď.
Na radost, vděčnost, na touhu i žal můj mně stejně svitne, stejně odvětí – a bude jednou k zešílení stejný, až vzdušný zámek můj se rozletí. Zaň však i za ta příští svoje muka jak jaru strom chci květem děkovat. Zač stál by život, kdyby pro žal příští to nejkrásnější bál se míti rád. 25