LXV   Stavěl jsem pomník nejkrásnější,

Stanislav Kostka Neumann

Stavěl jsem pomník nejkrásnější, to svému snu a tvému jménu, tu a tam přece jen jsem doufal, že korunu dám dílu svému. Korunu zlatou z vroucí shody nad všemi pošetilostmi, milostnou báseň z vůle srdcí, jež ke světlu se derou z tmy. Nechtělas tomu, nemohla jsi, musíš jen jíti za svou krví; žel, nejsme v tomhle posledními, jakože nejsme ani prví. Z pomníku jako ze života zbyla mi troska trčící, na místo koruny teď kladu jen triviální čepici. Má Píseň písní končí směšně jak sterý případ nejvšednější; i to jsem tušil: z měsíce jsem, a ty jsi pouze žena zdejší. Stavěl jsem pomník nejkrásnější, snad z měsíčních svých pouze chyb. Ty korunu dáš jednou troskám: svůj krutý vtip.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

znělka, petrarka, laura, sonet, rým, rýma, verš, musa, mizina, opěvat

204. báseň z celkových 259

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BEZ NÁZVU. (Josef František Karas)
  2. POMSTA. (Antonín Klášterský)
  3. LXXIII. Jaké práce mne to druhdy stálo, (Josef Uhlíř)
  4. Vyznání. (Beneš Grünwald)
  5. Xav. Dvořákovi za připsání jeho knihy „Meditace“. (Jaroslav Vrchlický)
  6. VII. Zašum mi v ochlad, jaré doubí, (Vítězslav Hálek)
  7. I. (Josef Kubelka)
  8. I. Chci k Tobě takým promluviti slovem, (Adolf Heyduk)
  9. XXIII. Marje – kdybych básníkem byl, (František Karel Drahoňovský)
  10. Na melodii neznámé písně. (Viktor Dyk)