6.   Jdu první jarní den tiše světit k lesu,

Stanislav Kostka Neumann

Jdu první jarní den tiše světit k lesu, je skoro soumrak již a volají se ptáci. – Poslední suchý list na mech vlhký snesu, děl vítr u sebe a huláká při práci. Však duby nechápou, habry nerozumí, ryšavé chocholy se kymácí a chřestí. Jde večer mlhavý, lesy vstříc mu šumí, kos zpívá unyle o lásky těžkém štěstí. A břízky, ořeší pro snubní dny roucha již mají v poupatech a důvěřivě stojí. Již v plném potoku zbojnický proud šplouchá. Sám stojím na lávce. Sám s novou silou svojí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

707. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. UMÍRAJÍCÍ LESY. (Karel Babánek)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. Šotek z hor. (Emanuel z Čenkova)
  4. Odpočinek v lese. (Antonín Sova)
  5. ŘÍJEN (Arnošt Ráž)
  6. S BŘEMENEM STESKU (Stanislav Kostka Neumann)
  7. V kraj sesmekly se dlouhé stíny steré (Jiřík Luděk Moravský)
  8. VEČER. (Karel Babánek)
  9. Lesy hučí... (Antonín Sova)
  10. NA CESTĚ Z BAŽANTNICE. (Karel Červinka)