VIII Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno.

Stanislav Kostka Neumann

Poslední valčík. Jede se nocí. Zas jeden ples. A zas vše marno. Nikdo nezatoužil do šera cudně sklopených víček, nikoho nezmámil atlasu ševel, znaivnělý tón i gesto, nikoho nesvedla čekavých ňader svítivá dekoletáž. Zas tedy se vrací k výbavě bílé slečinka comme il faut... Se žalostným mozkem, – temnou věží, kde tančí strašidla frasí bez vášně, která by zapláti směla na parketách vyleštěných, bílá otrokyně v Orientu morálky simulované, –: tak jako tisíc, čeká pro zlato koupena zlatu se prodá, prázdná, odumřelá hořícím pochodním věku, by nejvýš kretény dodala světu, parasit jiného mozku. – A doba tesklivá, v těžkostech šestinedělky, osvobození čeká. A polnice hladových zavíří snad před Jerichem kulturyzítra! A tady ty zbytečné samice, – balasty chorého dneška.

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

104. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 25. Nynější tance. (František Zdobnický)
  2. PROTEST. (Emanuel z Čenkova)
  3. ČESKÝ BÁL (Antonín Klášterský)
  4. 23. Bály – nyní. (František Zdobnický)
  5. Popeleční středa. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Karneval. (František Cajthaml-Liberté)
  7. KARNEVAL DUŠE. (Jaroslav Vrchlický)
  8. PIANISTA. (Karel Červinka)
  9. Causerie Žofínská. (Antonín Sova)
  10. CABOTIN. (Hanuš Jelínek)