Villegiatura

Stanislav Kostka Neumann

Žár vedra zlatého po stráních stéká k řece jak olej vařící starými trychtýři; ve žhavém poprašku skal snědé leží plece a lesy ztrnulé v svém němém krunýři se časem zachvějí, jak smrt by na ně sáhla... A zdá se, že již již kdes jiskra zablyskne, a plamen vyletí, a ohnivá a náhlá veselost požáru své heslo zavýskne... To léta parného a zastavené vláhy den nemilosrdný vše stápí v suchý var. A v těsném údolí žhnou kolejnice dráhy u řeky vychrtlé, a mlčelivý zmar se zdá, že se stráně do pustých ulic kráčí, do mrtvé dědiny, jež sluncem zalkla se. Jen bílý husí mrak se potácí a máčí v blyskavé zátoce jak v ryčné oase, a drsné fanfáry své s marnou zuřivostí vysílá k nebesům, jichž rozpálený chvost vše smetl do stínů, kde líně, bez bolesti se rodí ospalá a vlažná smyslnost... Na místě zmaru teď jde Eros po dědině: je příliš otylý a s křídly bez peří, má kocovinu zlou po těžkém včera víně, jen nerad zaťuká tu a tam u dveří. Jde Eros dědinou, jež sluncem zaplavena, své šepce poselství u dusících se chat. Neb každou pod střechou nejedna leží žena sytá a ospalá jak odpolední had, kvas těla horkého po loži rozložila ve vlnách umdlených a z prádla kypících, stud kamsi na židli se šatem odložila, snů jemná lascivnost v ní drobný budí smích... Toť chvíle smyslná je pro manželky vratké, jež z nudy vymýšlí si radost aventur, toť chvíle smyslná i pro dívenky sladké, předčasnou zralost vnad a příliš dobrý žír, pro všechny semitské ty nakynuté ženy, tu chloubu kramářů ze starých uliček... A v bílé sednici, než zdřímnou zmalátněny, ohnivě fiktivní je znásilňuje rek...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

303. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Krajina. (Antonín Klášterský)
  2. Jeptišky. (Jaroslav Vrchlický)
  3. 2. Kout země zasněný lehce, (Karel Babánek)
  4. PŘEDTUCHA VZKŘÍŠENÍ. (Emanuel Čenkov)
  5. PÍSEŇ STROJVŮDCOVA. (Ferdinand Tomek)
  6. I ať volá... (Augustin Eugen Mužík)
  7. Zimní krajina. (Jaroslav Vrchlický)
  8. PETR (Božena Benešová)
  9. PO OBĚDĚ. (František Táborský)
  10. Vila Teresa. (Augustin Eugen Mužík)