Smutek.

Stanislav Kostka Neumann

Dni fádní, ospalé! V nich zimomřivý se s resignací líně potácím... A v noci nelze usnout, oko civí, v to kleté temno s dechem ledovým. Otvírám okno zvolna, vzduchu chtivý, a mocně lokám řezající rým, jenž z písně větru zní mi zoufanlivý, a velký stesk jen, nic víc necítím. Ze vzpomínek, jež líp by bylo skrýti, a z ulice, kde usíná teď žití, čpí smutkem život pustý, bez lásky. Jen s věže protější, jež v tmu se ryje, zní ve smutek ten ostrá melodie: dle větru vrže orel císařský.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

261. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vlak. (Stanislav Kostka Neumann)
  2. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  3. TERCINY. (Jaroslav Goll)
  4. Po smrti. (Bohdan Kaminský)
  5. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  6. PÍSEŇ CIZÍ BOLESTI (Karel Toman)
  7. LETNÍ VEČER. (Louis Křikava)
  8. HLAS POD OKNY. (Karel Babánek)
  9. ANGELUS (Otokar Březina)
  10. NEDĚLNÍ VERŠE. (František Taufer)