Pohřeb.

Stanislav Kostka Neumann

Vlak krátké výkřiky své hází po kraji, jenž z mokrých ranních par se zvolna probírá, před oknem tyče se mi nahé houpají, a pohled do dálky mi mlha zastírá. U hráze močály se mrtvě blýskají, jich žlutá hladina se stínům otvírá; vlak krátké výkřiky své hází po kraji, mně zdá se, duše má že tiše umírá... A rachot vagonů, ten rythmus bubnů černých, ten rythmus stišení i stesků nedoměrných, tak divně, stlumeně, tak smutně slyším hrát – A vlak se žene dál a sotva tkne se země... okovy četníku na klíně zvoní temně jak umíráčku pláč... V pouť bez návratu snad?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

4. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V DEŠTI. (Adolf Červinka)
  2. NA STANICI. (Karel Babánek)
  3. VLAK. (Viktor Dyk)
  4. VLAK. (Louis Křikava)
  5. Do dálky! (Jaroslav Vrchlický)
  6. Dvojí touha. (Jaroslav Vrchlický)
  7. U trati. (Ferdinand Tomek)
  8. NESMĚJTE SE! (Ferdinand Tomek)
  9. V EXILU. (Adolf Červinka)
  10. Z VLAKU. (Josef Svatopluk Machar)