Zimní melancholie.

Stanislav Kostka Neumann

Šero v cele, šero venku, šeré nebe v dál se šíří, líný valčík bílých bodů před oknem jen tiše víří. A v mé lebce unavené šerý rytíř v snění sedí, přes oči své šeré spustil ocelové šeré hledí. Šero v cele, šero venku, bílé body víří líně –: pranic nechci, pranic více než se vyplakat v tvém klíně.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

211. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  2. Večer. ( K. Egor)
  3. Touha samoty. (Jiří Karásek)
  4. Ze skizzáře umělcova. (Antonín Sova)
  5. Zimní večer. (Josef Kuchař)
  6. VEČER A DUŠE (Otokar Fischer)
  7. PRO MOU MILOU (Jiří Mahen)
  8. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  9. Soše Narcissa. (Jaroslav Vrchlický)
  10. LESNÍ STRŽ (Jaroslav Vrchlický)