IMPROMPTU.

Adolf Bohuslav Dostal

Ó nerozpínej bílou náruč svou, já duši mám tak divně bolavou, pojď se mnou hledět do večerních mlh, já nevím proč mi zrak tak náhle zvlh’. Můj božský sne, můj světlý anděli, my spolu ráj jsme kdysi viděli, a přece jen přes naše objetí cos letí vždycky jak stín prokletí. Cos v hodině, kdy touha splněna, vždy ve hlubinách duše zasténá, jen jeden dlouhý vzlyk a stlumený, oh duše má, leč ráj je ztracený. Ne, nerozpínej náruč svoji dnes, tu pohádku mi jenom dopověz o hvězdných nocích, vůni jasmínu a věčném štěstí – pak nechť zahynu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

524. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z DRAMATU NERVOSY. (Antonín Jaroslav Klose)
  2. Naladění. (Jaroslav Vrchlický)
  3. ELEGIE. (Jan Červenka)
  4. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)
  5. Zklamání. (Boleslav L. Černý)
  6. Marii. (Jaroslav Vrchlický)
  7. V černé hodince. (Bohuslav Květ)
  8. SLADKÝ SEN. (Adolf Brabec)
  9. Ve druhém jaře. (František Serafínský Procházka)
  10. V PROBUZENÍ. (Jaroslav Vrchlický)