panichida chudých

Stanislav Kostka Neumann

ty lidské škvarky bezejmenné v popelu sžehlých stohů jsou kruté zkratky umlčených ze slzavého dolu. snad neměly kdy na výčitky, že bída živé štvala; teď křičí jejich černé zbytky, ohnivá smrt je zprala. a křičí mrtví, křičí živí, všickni, jimž bozi křivdí. kdo slyší však a hrůzou civí na uhle z chudých lidí? daleká cesta do salonů a ložnic zlatých bohů. sem nevejde kvil strašných zvonů od žebráckého stolu. tu není slyšán ten, kdo neví, kde by svou hlavu složil... až jednou... už to nejsou plevy... kéž by ses toho dožil.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

honza, honzík, kabela, máma, pec, buchta, vrchní, janek, sedlák, rychtář

111. báseň z celkových 159

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Ladislav Quis)
  2. BIČ. (Rudolf Illový)
  3. KARANTÉNA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PO ČAROSTŘELCI. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  5. BALLADA O SVATÉM. (Bohdan Kaminský)
  6. Smutnější vítr v smutnější les vál (Viktor Dyk)
  7. Odplata (Josef Barák)
  8. Strašidlo. (František Dobromysl Trnka)
  9. VII. Kacabajka. (František Serafínský Procházka)
  10. X. Zda rájem ztraceným je sláva dědů, (František Leubner)