vřes

Stanislav Kostka Neumann

už téměř všecko dokvetlo, zvadá, už skvrny zlaté na stromech jsou, po ránu rosa varovně padá, lovecká puška s tichem se hádá, na ostružiny děťátka jdou. teprve teď se v pasekách, mlází rozkročil chlapsky, plamenem zkvet’, pohodil hlavou, jako když sází sto proti jedné, jako když hází sonorní výzvu do tváře let. na tvrdé půdě chrabrý a tvrdý pavučinami jeseně vzplál, nad zchudlou zemí zasmál se hrdý, modrou a rudou zapálil brdy, se stráně na stráň zavolal: dál! srna se dívá s okraje lesů, cože to hoří na pěšinách, z korun se plíží mrazný dech běsů, u země zpívá kytice vřesů o vytrvalosti v proměnách.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby).

V této básni jsme nenalezli žádná místa
V této básni jsme nenalezli žádné osoby

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

89. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Antal Stašek)
  2. Starému kmenu. (Vojtěch Pakosta)
  3. XXIII. Co dnes to mají v lese? (Vítězslav Hálek)
  4. XXVII. Truchlivý podzimní den, (Adolf Heyduk)
  5. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)
  6. Kritika na číhání. (Eliška Krásnohorská)
  7. Jaromír a Vršovci. (Jan z Hvězdy)
  8. Pašeři. (Rudolf Pokorný)
  9. V lese. (František Táborský)
  10. Svého hocha – nechať brečí... (Adolf Heyduk)