Troubadour, snivý, bledý hoch,
vzal loutnu, tesknou píseň zpíval:
Jarní květe, nejkrásnější
písni má,
před tebou má duše kleká,
a ty hledíš do daleka
toužebnýma očima.
Do noci mi hvězdy svítí
potichu,
ale v mojí duši hoří
touha hlubší všechněch moří,
voní ze všech kalichů.
A já zpívám s loutnou svojí
v lilijích,
srdce moje tvé je všecko –
ale ty jsi ještě děcko,
a mně zbude jen tvůj smích...
A dále zpíval bledý hoch,
však Mefisto jen hlavou kýval.
Ó Noci, ženo s černou krví
a dechem vášní horoucím,
svou píseň k tobě zpívám prvý
a s čelem divně planoucím.
Jel rytíř bez bázně a hany,
po širé pláni jel,
tam za lesy jsou bílé stany,
tam čekají tři krásné panny,
tři panny kouzelnice.
Jel celý den, teď noc se sklání,
kraj mlhou sšedivěl;
dál rytíř v němém pospíchání
jel plání, jel i lesní tmání
v té noci bez měsíce.
Ó Noci, zavři černé oči,
mně zpívat nelze před nimi,
já chvěji se, mně svět se točí
před těmi zraky žhavými.
Když dojel rytíř, půlnoc byla,
tři panny čekaly:
ta první z nich ho políbila,
ta druhá se jen uklonila,
a třetí nehnula se.
A potom vzduchem hudba zněla,
zvonily pokály,
tam pod stany tři bílá těla
se na lehátkách stříbrem skvěla,
tři těla v božské kráse.
Ó Noci, paní vášní žhavá,
ne, nehleď na mne, nehleď tak,
mně víří krev a třeští hlava –
a já psal „Věrnost“ ve svůj znak!
Té první rytíř zlíbal rety,
při druhé touhou mřel,
ta třetí rozpletla své květy,
a vztáhla náruč beze věty –
rytíř se nehnul ani.
Když přešel čas a zoře vstala,
pan rytíř zpátky jel,
jedna mu čelo zulíbala,
a druhá snivě zakývala –
však třetí k neshledání.
Ó paní, ne, tu náruč plnou
mi nerozpínej svůdně vstříc,
ó paní, slyš, mé rty ti klnou –
v mých žilách blesků na tisíc!
Jel zase lesem, zase plání
tím krajem plným čar,
jel volně v tichém zadumání –
v tom stínem před ním z nenadání
ta třetí panna stojí.
„Já byla vášní k tobě němá,
ty’s nezhasil ten žár:
tvá krev ať pokoje teď nemá,
tvá touha věčně neskojená
ať spálí duši tvoji!“...
Ó Noci, dost, já tvůj jsem zcela,
dál zpívat, paní, nemám sil.
Co je mi štít už! Vůni těla
ó dej, bych ve tvých loktech pil! – –